Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Hřebčince

28. 4. 2007

Historie

 Historie obecně

Vztah člověka ke koni trvá již několik staletí a je podložen nejenom 
samotným využitím koně jako zdroje obživy, ale zejména citem pro 
jeho krásu těla i pohybu. U nás se začátky chovu koní datují do 
období osidlování území Slovany. Nejednalo se o chov jednotného 
typu koně, ale o směsici různých typů koní přicházející na toto
území s migrací národů. V různých obdobích lidské společnosti
byly upřednostňovány různé typy koní. V době ranného feudalismu
převládal těžší typ koně využívaný v rytířských kláních a válkách.

S vynalezením střelného prachu dochází ke značnému zjemnění 
tělesného rámce. U koní je ceněna vyšší rychlost a vytrvalost. 
Těžších koní bylo nadále využíváno v rozmáhajícím se obchodě 
jako koně formanské­ho a v zemědělství jako koně selského. 
K největšímu rozkvětu chovu koní v naší zemi dochází za vlády 
Marie Terezie. Ta s ohledem na potřebu vojenskou podporovala 
různým způsobem chov koní. Povzbuzovala k chovu koní vrchnost
i poddané, zakládala zemské hřebčince, zapověděla vývoz hříbat
mladších tří let, zavedla koňské trhy. Byly vydány předpisy o 
odvodech koní, o zřizování erárních hřebčinců, o bezplatném 
připouštění hřebců. Patentem Marie Terezie ze 13. srpna 1763 je 
zavedeno v chovu koní jednotné vedení, říše je rozdělena na menší
chovatelské okrsky, je nařízen soupis hřebců bez dědičných vad. 
Klisny vybrané k chovu a hříbata do tří let jsou označovány ožehy,
jejichž zneužití se trestalo. Bylo založeno několik významných a 
dodnes známých hřebčínů 1772 Radovec, 1785 Mezohegyes, 
1789 Bábolna a 1798 Piber. Na tyto zvelebující prvky v chovu 
koní navázal i Josef II.

 Historie vzniku hřebčince v Tlumačově


Organizace v chovu koní za první republiky navázala na organizaci
z dob rozpadnuvší se monarchie. Na Moravě a ve Slez­sku vydržovala
dále tři hřebčin­ce podřízené velitelství hřeb­činců v Hodoníně.
Pro jižní Moravu to byl hřebčinec v Hodoníně, pro severní oblast
hřebčinec v Olomouci Hejčíně a pro Slezskou oblast hřebčinec v Opavě.
Již od roku 1921 se vedoucí kruhy na Ministerstvu zemědělství zabývali
myšlenkou zřídit pro Moravu a Slezsko jeden velký státní hřebčinec.
Myšlenku centralizace podporovaly také ekonomické důvody a nutnost
zjednodušení celé hřebčinecké agendy. Velkou roli při zřizování ústavu
také sehrála potřeba vybudování státní
 hříbárny pro odchov hřebečků
zakoupených ze
zemského chovu. Pro uskutečnění tohoto plánu byla
prohlédnu
ta celá řada velkostatků a kasáren, ale bez výsledku, neboť tyto
objekty neodpovídaly prostorově nebo svou polohou. Přičiněním sekčního
šéfa ing. Wegera se podařilo získat ze záboru Pozemkového úřadu
zbytkový velkostatek v Tlumačově z bývalého majetku hraběnky
Marie Baltazziové. Pro kladné rozhodnutí byla směrodatná i výhodná
poloha tohoto objektu, takřka ve středu Moravy na živé dvojkolejné dráze.
Získaný velkostatek se skládal z pěti dvorů: Tlumačov, Skály, Terezov,
Buňov,
 Otrokovice, s celkovou výměrou 532,56  ha, z toho 43 ha lesa.
Z historického hle
diska se tlumačovský dvůr připomíná již v roce 1490.
V roce 1667 se uvádí pánský dvůr v Tlumačově pro černý dobytek
s ovčínem. Objekt sloužil svému účelu až do roku 1720, kdy byl vybudován
dvůr nový a ten následně přestavěn na hřebčinec. Dvůr v TIumačově
byl upraven pro ustájení celkem 115 hřebců. Byla zde zbudována
administrativní budova, byty pro zaměstnance, kovárna a sedlárna.
Dvůr na Buňově byl upraven na hříbárnu s volnými stájemi pro 
odchov
hřebečků vykoupených ze zemského chovu. Dvůr na Skalách byl
upraven a k chovu koní využíván od roku 1926, kdy zde byli ustájeni
hřebci z Hejčína. Urychlená adaptace objektů v Tlumačově umožnila využití
nově zbudovaného ústavu již po skončení připouštěcí sezóny v roce 1925.

 Činnost hřebčince v jednotlivých letech

Hlavním posláním hřebčince bylo zajišťovat plemenitbu v zemském
chovu koní. Zemský chov koní byl od roku 1924 řízen inspektory chovu
koní při zemědělské radě v Brně a Opavě. Velkým pomocníkem
inspektorů byly spolky pro chov koní, které vytvářeli sami chovatelé
a vedli plemennou knihu určité chovatelské oblasti.Tento stav trval
až do roku 1948. Od roku 1948 řídil plemenitbu v zemském chovu
koní Krajský národní výbor a to až do roku 1956. V tomto roce přechází
plemenářská služba ke Státnímu hřebčinci Tlumačov, který se v roce 1961
přejmenoval na Státní plemenářský ústav Tlumačov. Plemenářská služba
v ústavu pozůstávala ze 4 krajských zootechniků, každý pro jeden kraj
/Brněnský a část Jihlavského, Olomoucký, Gottwaldovský a Ostravský/
a 4 obvodních zootechniků. Plemenářská služba zajišťovala evi
denci
plemenných klisen, výkonnostní zkoušky v zemském chovu, přehlídky
potomstva, výstavy koní, zápisy do krajských plemenných knih klisen,
revize zapsaných klisen a návrhy klisen do státní plemenné knihy.
Tato osnova pracovní náplně zootechniků, později konzulentů
a nově inspektorů chovu koní zůstává zachována dodnes.

V roce 1960 byla plemenář­ská služba delimitována od SPÚ Tlumačov
ke krajským plemenářským zprávám nově zřízených krajů, a to
Jihomoravského se sídlem v Brně a Severomoravského se sídlem
v Olomouci. Ústavu zůstalo jen osidlování stanic hřebci. V roce 1960
dostává ústav nový úkol chovat klusáka pro dostihové účely.
Chov byl převzat od Státního statku Olomouc, hřebčína Bělecký mlýn
a umístěn nejprve na Peškově, později na Skalách.
V roce 1965 se SPÚ Tlumačov slučuje s místním JZD a jeho výměra
se několika násobně zvětšuje. V roce 1967 dochází k reorganizaci
plemenářské služby, slučují se SPÚ Tlumačov a SPÚ Napajedla
v jeden Plemenářský podnik Tlumačov. Hřebčinec Tlumačov v tomto
podniku funguje jako Středisko chovu koní a k tomuto středisku
přechází od Krajských národních výborů ple
menářští zootechnici.nik Praha. Od tohoto data začalo opět samostatné hospodaření
hřebčince. Od 1 .6.1992 byly sloučeny oba hřebčince působící v
České republice, a to Tlumačov a Písek, v jeden podnik.
K 1.1 .1993 rozhodnutím Ministerstva zemědělství a výživy se Zemský
hřebčinec Tlumačov stává samostatným podnikem. Oproti původnímu
hřebčinci má pouze objekty v Tlumačově, na Skalách a Buňově,
s celkovou výměrou 307 ha, z toho 110 ha orné půdy
a 197 ha trvale travních porostů.

 Tlumačovské jezdecké dny

Většina státních ústavů pro chov koní za 1.republiky pořádala jezdecké dny,
při nichž se předváděli státní hřebci na ruce, ve voze, v sulkách, pod sedlem
v rovinových a překážkových dostizích, v loveckých jízdách, ve skocích přes
překážky, ve čtverylkách apod. Tyto podniky se nazývali zkoušky výkonnosti
hřebců, někde zkráceně dostihy, později je Ministerstvo zemědělství
přejmenovalo na Jezdecké dny. V časopise Praktický chovatel o Jezdeckých
dnech píše: "Snad nejlépe se to podařilo v Tlumačově, kde se v tento den
schází několikatisícová obec chovatelů koní, aby znovu uviděla hřebce ze
svých stanic a přihlížela jejich výkonům. Je to slavnost ve znamení líbivého
zjevu, bujné síly a temperamentního pohybu nejkrásnějších představitelů rázů
a plemen koní z celé země a zároveň radostná manifestace těch, kteří se o
plemeníky starají, opatřují je, vychovávají, pečují o ně, cvičí je a k jejich výkonům
připravují, a těch, kteří jich v chovu používají. Je to také přesvědčivý důkaz
souhry, spolupráce a porozumění hlavních činitelův chovu koní, vedoucích
odborníků a praktických chovatelů".
V současné době Zemský hřebčinec Tlumačov v tradici pořádání
jezdeckých dnů nepokračuje, jednak z ekonomických důvodů a také díky
nevyhovujícímu terénu závodiště, který je po povodních
v roce 1997 trvale podmáčen.

 



Po sametové revoluci se k 1.1.1991 Středisko chovu koní Tlumačov
osamostatnilo od Plemenářského podniku Tlumačov a bylo zařazeno
jako samostatný závod koncernového podniku Státní plemenářský
pod

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář